Když ti slzy nestačí
Renata Vindušková
Když ti slzy nestačí,
A úsměv na rtech vázne,
Srdce tvé ti mrzačí,
Chvíle co byly prázdné.
Vzpomínky naskočí,
Tvá mysl pláče.
Svět už se netočí,
Najednou skáče.
Smutek se hromadí,
A slzy ti tečou.
Nikdo tě nehladí.
Zlé časy se vlečou.
Kde jsou ty chvíle,
Kdy šťastní jsme byly?
Na nose růžové brýle,
Na nebi v obláčku žili.
A náhle není nic,
Jen slzy co na tvářích tě studí,
A náhle není nic!
Jen smutek co ze spánku tě budí.
Život je realita,
Ne jen pouhý sen.
Život je krutý,
A nelze z něho ven.
I když tě to bolí,
A srdce se ti láme v půli.
Duše tvá se drolí,
A nemáš pevnou vůli.
Ale to přejde,
A zas se budeš smát.
Slunce zase vyjde.
A nebudeš se bát.
Budoucnost nás pořád straší,
Ale to není důvod k pláči.
Třeba nás někdo má radši,
I když svět se na nás mračí.
Je to otázkou času,
A zase začneš žít.
Naslouchat vnitřnímu hlasu,
A radost ze života mít.
