Příběh pětikoruny

Napsal Christopher Robin Úterý, 30 Srpen 2011 06:29
Hodnotit
(0 voleb)

Našel jsem tě ležet na zemi pod sedačkou tramvaje číslo čtrnáct,

kam jsi se zatoulala té tlusté babce s bradavicí u nosu z rozsezené peněženky,

kterou vytahovala kvůli kontrole od plešatého nemotorného revizora,

když si tě vezla domů v tašce plné tlačenky a klobás z řeznictví na rohu,

odkud tě dostala od té usměvavé prodavačky,

které toho rána platil zedník se strništěm na tvářích,

co tam tak narychlo zaskočil pro pár deka salámu ke svačině,

a ty jsi v jeho kapse zbyla z posledního večera,

kdy tě v hospodě vyhrál v mariáši nad kamarádem,

jemuž jsi vypadla z automatu na kávu při polední pauze v továrně,

kam tě hodila mladá sympatická sekretářka v upnutých džínách,

co si tě vozila ve svém malém autě u řadicí páky,

kam tě vysypal její budoucí manžel,

který tě dostal v tabáku, když onehdy kupoval ranní noviny a balíček cigaret,

kde tebou platili ti tři malí kluci za lízátka kapesným,

co jim dala jejich ustaraná máma,

která tě našla v kapse černých číšnickým kalhot při praní,

kam ses jejich otci vytratila při nočním odchodu z dunivé diskotéky,

kde pracuje a kde tebou platil tucet rozevlátých studentů,

kteří tě nasbírali z podlahy kulturního domu při maturitním plese,

kam jsi doletěla ze zástupu lidí z prstů černovlasého svalnatého mladíka,

který tě vyhrál v jedné herně na symbolech tří jablíček,

kam tě hodil bledý drogami zdrásaný muž,

který kvůli tobě oloupil toho starého pána,

v jehož kapse jsi přežila celý den od samého ranního shonu v supermarketu,

kde tebou praštil bezdomovec na kase za levné krabicové víno,

na které si vyžebral od japonského turisty s velkým fotoaparátem,

co jsi mu vypadla mezi drobnými v automatu na lístky na metro,

kam tě vhodila těhotná maminka s kočárkem,

která tě poprvé stiskla v ruce u pokladny v drogerii,

kam tě přinesli páni v černých uniformách z bezpečnostní agentury v zavařených pytlích,

do toho velkého trezoru v kanceláři vedoucího,

kam jsi cestovala obrněným autem přes banku z pošty,

přímo od té tlusté babky s bradavicí u nosu,

když na tu poštu jela tramvají číslo čtrnáct,

aby tam poslala pohádkový pohled s Vánočním přáním svojí vnučce,

a při pozorování krásy padajících vloček,

co ovládli město toho dne,

tě našla ležet na zemi pod sedačkou…tady.

Přihlaste se, prosím.